Hvězdárna Ďáblice se nachází na severním okraji Prahy na skalnatém výběžku kopce Ládví nad stejnojmennou obcí. Byla postavena svépomocí obětavou prací členů astronomického kroužku a nejen jejich v padesátých letech 20. století. Kroužek založil v r. 1953 p. Zdeněk Corn. V rámci činnosti osvětové besedy uspořádal přednášku, na níž byl jako lektor vyslán z petřínské hvězdárny dr. Hubert Slouka. Přednáška měla velký ohlas a našla se řada zájemců o založení astronomického kroužku. Mezi členy kroužku byl jemný mechanik p.Tůma, vyučený u firmy Srb a Štýs, který zhotovil malý dalekohled s nímž chodili pozorovat na kopec nad obcí. Větrné podmínky často kazily pozorování, dalekohled se ve větru chvěl a tak členové kroužku usoudili, že by potřebovali stabilní pozorovatelnu. Z původně skromného návrhu, domek s odsunovací střechou, vznikla postupně budova se dvěmi vlastnoručně vyrobenými kopulemi 5 m. V úvahu přišla i věž na vrcholu Ládví asi 20 min. pěšky od obce, ale ta měla vojenské využití. Poměrně nevelká budova velmi dobře zapadající do místa na němž je postavena, je spojená s některými zajímavostmi jak z hlediska výstavby tak i přístrojového vybavení.

První část hvězdárny - dnešní východní kopule, přednáškový sál, malá kancelář - byla postavena z panelů, které zbyly ze stavby prvního paneláku v republice. Panelák stojí v Ďáblicích nedaleko silnice na Mělník. Tvůrce panelové soustavy tohoto typu dr.Miloslav Wimmer byl členem kroužku. Na hrubou stavbu bylo zapotřebí 40 ks panelů, 1 ks = 1Kčs,-. Kostra kopule, později i druhé, byla vyrobena ručně dole v Ďáblicích, tahačem vyvezena na kopec a autojeřábem usazena na svoje místo.

Odborným poradcem při výstavbě byl již zmíněný dr.Slouka, který pak na hvězdárně pravidelně přednášel až do sklonku svého života. Ten se zasloužil o instalaci dalekohledu ČAS, který v té době zahálel v Národním technickém muzeu. Originální česká montáž coudé systém ing.Josefa Záruby-Pfeffermanna (Hubert Slouka : Pohledy do nebe, ŘH 3/ ročník XX) nese zrcadlový dalekohled 40 cm (ing.Viktor Rolčík) a čočkový dalekohled 15 cm (ing.Vilém Gajdůšek).

První část hvězdárny zahájila činnost prakticky 3. listopadu 1956, což je oficiální datum uvedení do provozu. Datum tehdy připadlo na sobotu, svátek 3.11. má Hubert, shoda čistě úmyslná. Od té doby začala hvězdárna pořádat pro veřejnost pondělní přednášky a čtvrteční večerní pozorování oblohy. Již předtím 1.září 1956 se na hvězdárně konal aktiv astronomických kroužků a hvězdáren pražského kraje (ŘH 1/1957).

V době postavení hvězdárny se na jih od ní rozkládala pole s minimem zástavby, Praha byla dole v údolí, podmínky pro astronomii vcelku dobré. Protože aktivita kroužku nepolevovala, místní úřady byly také příznivě nakloněny, navštívili zástupci kroužku útvar hlavního architekta Prahy s cílem zjistit jaké jsou plány výstavby v dané oblasti. Byli ubezpečeni, že na jih od hvězdárny zůstane zelený pás. Proto byla do r. 1960 hvězdárna rozšířena o západní kopuli, větší kancelář a prosklenou spojovací chodbu. Krátce na to se začala stavět sídliště Severního města. Otázka jaké dalekohledy instalovat do nově přistavěné kopule, zda hotové nebo vyrobit něco svépomocí, byla vyřešena získáním vybavení soukromé hvězdárny Mgr.Fischera z Prahy-Podolí. Německá paralaktická montáž nese čočkový dalekohled 19 cm (Reinfelder-Hertel, Mnichov), fotografický zrcadlový dalekohled 30 cm a později přidaný koronograf 10 cm z pozůstalosti dr.Bečváře.

V r. 1968 byla obec Ďáblice spojená s Prahou a hvězdárna se Štefánikovou hvězdárnou na Petříně. Vedení nově vzniklého podniku nechalo v r. 1970 postavit v Ďáblicích třetí plechovou kopuli 3,5 m, původem z Kolína, kde hrozila její likvidace. V r. 1979 byly obě hvězdárny sloučeny s planetáriem ve Stromovce v jeden podnik Hvězdárna a planetárium hl.m.Prahy.

Od sloučení došlo postupně k řadě úprav, rekonstrukci elektrické instalace, zateplení, zavedení telefonu, vodovodu a kanalizace (sdružená investice s MěÚ Ďáblice), úpravě přístupu ke hvězdárně (schodiště), prosklená chodba byla vyzděná a instalována nová astronomická výstava. Původně malý provoz pro veřejnost, pondělky a čtvrtky večer zajišťovaný dobrovolnými spolupracovníky, byl nejprve rozšířen o nedělní odpoledne. Místo na němž hvězdárna stojí je cílem vycházek mnoha lidí z důvodu jedinečného výhledu na téměř 1 území Čech, od Klínovce přes České středohoří, Říp, Bezděz, Ještěd po Sněžku. V posledních letech vzhledem ke stabilnímu personálnímu obsazení jsou pořádány každý všední den pořady pro školní výpravy.

I přes obtížnější pražské podmínky, rostoucí světelné znečištění pokračující instalací nevhodných osvětlovacích těles, má hvězdárna odborný program Pozorování zákrytů hvězd Měsícem a dalšími tělesy sluneční soustavy, který lze vcelku úspěšně provozovat.

vyměřování staveniště	stavba první části	stavba první části	stavba první části
stavba první části	stavba první části	výroba kopule (zleva p.Tůma, p.Šittner, p.Corn)	výroba kopule
přístavba druhé části	přístavba druhé části	přístavba druhé části	přístavba druhé části
přístavba druhé části	přístavba druhé části	přednáškový sál (v popředí p.Zdeněk Corn, u tabule dr.Hubert Slouka)	třetí plechová kopule
celkový pohled od jihu	pohled od severovýchodu	dalekohledy východní kopule	dalekohledy západní kopule